Barborky

Dříve rozšířený lidový obyčej chození Barborek zanikl v našich končinách po 2. světové válce. Barborky rozkvetlé ve váze jsou naopak dodnes oblíbenou součástí Vánoc.

Pro současného člověka je adventní čas ve velké míře jedním z nejhektičtějších období v roce. Pro naše předky znamenal naproti tomu dobu žádoucího zklidnění před příchodem zimního slunovratu. Hospodářská činnost na polích i pastvinách byla přerušena a v myšlení našich předků se otevíral prostor pro věci přesahující tento svět. Počínaje komunikací s mrtvými a konče provozováním nejrůznějších zaříkávání a věšteb.

Větvička se zmrzlými plody na Petříně

Ve střední Evropě k nim patřil i lidový zvyk „barborek“ – věštění budoucnosti z větviček ovocných stromů. Svůj název získaly podle mučednice sv. Barbory, na jejíž svátek bývaly uřezávány. Proč právě 4. prosince? Do Štědrého večera zbývalo 20 dní, což je přibližně doba potřebná k tomu, aby v teple domova na větvičkách vyrašily květy.

Větvička ovocného stromu v zimě

Věštění bylo různého charakteru a týkalo se nejčastěji neprovdaných dívek. Ty měly například ve zvyku pojmenovat větévky jmény svých možných nápadníků. Vyvoleným se měl stát ten, jehož barborka vykvetla nejdříve. Jindy slibovala dobře umístěná kvetoucí ratolest milovaného chlapce přilákat. Oblíbený byl i zvyk pošeptat na sklonku dne do třešňových větví svoje tajné přání… mělo se zaručeně vyplnit.

Příprava barborek

Jsou to větvičky ovocných stromu, nejlépe třešní a višní, s dostatkem pupenů. Řežeme je vždy čistým řezem šetrným ke stromu. Jejich konce pak seřízneme co nejvíce podélně, případně je lze i jemně roztlouct, aby barborky měly co nejlepší přísun vody. Je vhodné je nejprve aklimatizovat v chladnější místnosti a až po několika dnech jim dopřát větší teplo. Pozor na suchý vzduch!

Zmrzlá větvička v ovocném sadu na Petříně

Tip pro opozdilce

Kdo nestihne uříznout barborky 4. prosince, může celý proces urychlit ponořením větévek do teplé vody, alespoň na hodinu. Nebo zvolit „aktivnější“ druh stromu či keře – mezi ty s rychle rašícími květy patří např. zlatice, jasmín nebo vrba.

Návštěvy Barborek

Barborky měli ale v lidové tradici ještě jeden význam. Jednalo se o bíle oděné ženské postavy s obličejem zakrytým vlasy nebo vrstvou mouky, které chodily po vsích v předvečer sv. Barbory. V pohanské víře souvisel tento obyčej se svátky zemřelých. Barborky totiž představovaly duchy ženských předků, kteří přišli na svět „zkontrolovat“ své živé. Do domácnosti přinášeli na jedné straně požehnání blahobytu, na druhé straně trestali nepravosti, zejména nepořádnost.

Původní lidová tradice pak přetrvávala i s nástupem křesťanství, Barborky pouze posílily své výchovné poslání. Vyprávělo se, že sedí během roku za komínem a sledují, jestli děti nezlobí. Po zásluze pak rozdávaly výslužku, hlavně ořechy a jablka. Nebo naopak pohrozily hříšníkům metličkou.

Tenhle zvyk už ve většině oblastí zanikl…

Kvetoucí barborky

…na rozdíl od kvetoucích barborek, které ve svém okolí každoročně vítáme.

Tak ať nám kvetou! :-)

publikováno: 04.12.2014