Svátek sv. Martina

Svátek sv. Martina patřil tradičně k nejoblíbenějším v roce. Historicky se pojí se životem význačné postavy raného křesťanství sv. Martina z Tour. V lidovém pojetí tento svátek souvisí s koncem vegetačního období roku a s ním spojenými povinnostmi i radostmi venkovských obyvatel.

Sv. Martin (316–397 n. l.) je jedním z prvních ne-mučedníků prohlášených církví za svaté. Zasloužil se významně o šíření křesťanství, s jeho životem je spojováno i několik zázračných událostí. O jeho oblíbenosti, kterou si vysloužil mimo jiné svou skromností a misijní činností mezi prostým lidem, dodnes svědčí rozsáhlá řada obcí, farností a kaplí, které nesou jeho jméno. U nás je to například rotunda sv. Martina na Vyšehradě.

Svatý Martin bývá často zpodobován jako voják na koni. Lidová tvořivost spojila tento obraz s očekávaným příchodem zimy a sněhu v asi nejznámější martinské pranostice:

Sv. Martin přijíždí na bílém koni.

Proč voják? Sv. Martina se narodil v římské provincii Horní Panonie, dnešním Maďarsku. Jako syn římského důstojníka byl již v 15 letech nucen stát se vojákem. Martinská legenda říká, že jedné ponuré noci při objíždění vojenských posádek potkal polonahého žebráka, který ho žádal o almužnu. Martin neměl u sebe jídlo ani peníze, a tak mečem rozsekl svůj vojenský plášť a chladem se třesoucímu chudákovi věnoval jeho polovinu.

Svatý Martin na bílém koniWilfred Thompson, Sv. Martin a žebrák, 1918.

Následně se mu pak ve snu zjevil Ježíš Kristus oděný v darované části pláště.  Pod vlivem tohoto zjevení přijal Martin křesťanskou víru a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu. V roce 372 se stal biskupem ve francouzském Tours. Zemřel v požehnaném věku 81 let a na jeho pohřeb, který se konal právě 11. listopadu, se sešel velký průvod…

Putování na svatá místa v průvodech neboli poutě se i nadále každoročně pořádaly ve všech krajích, kde byly kostely nebo kaple zasvěcené svatému Martinu. Zde se konaly také výroční slavnosti posvěcení kostela a s ním spojené hody – posvícení. Ale také výroční trhy, jarmarky… a posléze poutě v čistě světském významu.

 

Martinská lidová tradice

Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o sv. Martině se vší mocí.

Podobně jako u nedávno minulých svátků Všech svatýchDušiček, lze i v martinských slavnostech nalézt ozvuky keltského svátku Samhain, který na přelomu měsíce října a listopadu oslavoval příchod nového (období) roku a zároveň skýtal jakýsi průnik do říše zemřelých. Martinská lidová tradice se ale neobracela do záhrobí a rozvíjela spíše pozemsky radostnou atmosféru původní pohanské slavnosti.

Na svatého Martina – jiskra do vína.

V této době byla završena pilná práce na dvoře i na statku. Pole byla už dávno sklizena a dobytek zahnán do stájí. Skončilo i vinobraní a víno dozrávalo v sudech. Jeho první ochutnávání mohlo proběhnout právě až na sv. Martina (11. listopad je dodnes datem, kdy se na trh uvádějí mladá svatomartinská vína). Začínal hodokvas.

Na svatého Martina drž se, synku, komína.

S koncem sezony souvisely i „personální“ změny na statcích a usedlostech. Čeledínům a služebným se uzavírala smlouva a dostávali mzdu. To se týkalo i obecních pracovníků (učitel, ponocný, obecní pastýř). Načas nabytá svoboda, případně úspěšně smluvená nová služba dávaly podnět k nevázaným a bujarým oslavám i organizovanějším obecním hostinám.

Na sv. Martina husa nejpěkněji zpívá (na pekáči).

Hospodyně napekly martinské plněné rohlíky – na slavnostní stůl, pro koledníky nebo jako výslužku pro odcházející čeleď. Hlavním posvícenským pokrmem byla ale pečená husa. Proč? Podle anekdot o sv. Martinovi to bylo husám uloženo za trest. Podle jednoho výkladu proto, že ho husy rušily při kázání, podle jiného, že ho prozradily, když se před svým zvolením biskupem ze skromnosti skrýval v husníku.

svatek-sv-martina-3

Každopádně, svátek sv. Martina nabízel jednu z posledních možností na pořádnou hostinu před nadcházejícím adventním půstem. A husy byly v době před příchodem zimy právě tak akorát vykrmené a tučné a také jejich peří mělo tu nejprachovější kvalitu. Prodlužující se zimní večery navíc poskytovaly dostatek příležitostí pro setkávání venkovských žen při „dračkách“ neboli draní peří na výrobu peřin.

svatek-sv-martina-1

   Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
 

Lampionové průvody

V základu dnešních lampionových průvodů stojí odvěká fascinace člověka ohněm, pohanské zapalování světel ve tmě stejně jako pozdější křesťanské průvody na poutní místa.

V souvislosti s legendou o sv. Martinovi je ale světlo také symbolem lidského soucitu, laskavosti a schopnosti se dělit – hodnot, které dokážou pomoci překonat i tu nejkrutější zimu.

lampion_z_krabice_5

publikováno: 11.11.2014