Festival světla v Praze
V polovině října, kdy tma začíná ze dnů již citelně ukrajovat, Prahu rozzářil festival Signal. Jeho druhý ročník sliboval zážitky krásy, radosti a světelných her, které jsem si nemohla nechat ujít!
A se mnou další statisíce lidí – zájem byl opravdu obrovský. Asi největším tahounem byly čtyři velkoformátové videomappingové projekce v centru města. Chvílemi bylo obtížné se na místo určení dostat, pak už ale stačilo jen zvednout hlavu…
VIDEOMAPPING
Jedničku v programu (a prý i na žebříčku oblíbenosti) představovala esteticky vytříbená a goticky temně působivá Evoluce španělského kreativního studia Onionlab – iluzivní projekce na kostel sv. Ludmily na náměstí Míru.
Barevností, ze které přecházely oči, naproti tomu hýřil projekt Dreamforge maďarského uskupení MaxIn10sity ztvárňující palác Kinských na Staroměstském náměstí.
Vtipná a barevně rozverná byla projekce s příhodným názvem Out of Place ušitá na míru budově Městské knihovny na Mariánském náměstí. Jakými skrytými příběhy asi knihovna žije? Práce australského studia The Electronic Canvas.
Překvapivě intenzivní zážitek mi přinesl projekt E:merge tureckého uskupení Nerdworking vytvořený pro průčelí Michnova paláce. Abstraktní zpracování bylo efektní i ve své červeno-modro-bílé podobě… další rozměr však získalo s nasazením 3D brýlí!
SVĚTELNÉ INSTALACE
A festival skýtal další překvapení. Na Kampě modře světélkoval The Pool americké umělkyně Jen Lewin. V tomhle „bazénu“ se sice nešlo koupat, svým hopsáním jste ale mohli měnit jeho svit a barevnost.
Na Střeleckém ostrově vytvářela tajuplnou, až pohádkovou atmosféru mlha nasvícená světlem. A což teprve, když se z výparů začaly formovat geometrické tvary! Třeba kruh, kosočtverec… Nebo to bylo taky světlo? Projekt Light Barrier uměleckého studia Kimchi &Chips.
Působivou mystickou atmosféru pro mne měly kresby světlem (potažmo hlasem diváků) na zeď Staroměstské mostecké věže. Interaktivní instalace francouzského studia Chevalvert s názvem Murmur.
V Zítkových sadech ve větru tančily a do zvuků tónů poblikávaly desítky vznášejících se balónků. Snová krajina francouzské dvojice Maxime Houot & Nohista s názvem Cyclique.
Intimní low-tech počin skrývalo nevelké nádvoří Galerie Hollar: sochařský objekt Fyr Ligthouse finského umělce Jari Haanperä tvořený žárovkami a lucernami. V době mé návštěvy s koncertním doprovodem!
ČEŠI NA FESTIVALU
Z českých autorů mi největší satisfakci přinesly dva projekty.
Prvním byla hravá instalace Andreje Boleslavského s názvem Flow. Diváci se mohli stát společníky a hybateli proudu částic světélkujících na zdi v Cihelné ulici. Čím víc se vířilo, tím intenzivnější a barevnější „dálnice“ na zdi zářila. A že některé kreace zde přítomných tanečníků opravdu stály za to!
Druhým a v rámci festivalu svým způsobem výjimečným projektem byla Zóna Petra Nikla a Davida Vrbíka vytvořená pro prostor dvora Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. I zde se pracovalo s iluzí, obrazem a zvukem, ale jejich zdrojem byly věci prosté, odkazující k dětské hravosti.
Jemné, chvějící se světelné malby byly na zdech dvora vytvářeny odrazem světla z vodních nádržek – divák měl možnost vytvořit si vlastní, v čase neopakovatelné velkoformátové dílo zčeřením vodní hladiny…
Podobně to bylo s hudebním doprovodem – jedinečný sled zvonivých tónů vznikal poťukáváním návštěvníků na ozvučené keramické dlaždice.
Více k tvorbě Petra Nikla viz i zde.
Na Ovocném trhu se návštěvníci v rámci instalace Richarda Loskota Velké spektrum mohli dotknout duhy. Respektive paprsků světla rozkládaných skleněným hranolem na barevné spektrum. Věděli jste, že bílá v sobě obsahuje všechny barvy?
Největším zklamáním festivalu musel pro mnohé být Speederman Davida Černého umístěný před vchodem do Tančícího domu. Spojení umělcova zvučného jména s touto budovou, loni během Signalu proměněnou v monumentální světelný objekt, vzbuzovalo nemalá očekávání. I letos se na protější straně ulice tlačily davy nadšenců, těšících se, kdy už „to“ začne… Speederman je asi 3 m vysoká kovová socha s barevně problikávajícími „čmouhami“ v zadní části.
Instalaci Jaroslava Bejvla jr. s názvem Crystallation na náměstí Jana Palacha jsem viděla v době návštěvní špičky – dovnitř „tunelu“ jsem se sice propracovala, třpytícím se křišťálům by ale určitě víc slušela klidnější atmosféra.
;-)
Výsledný pocit z festivalu mám každopádně skvělý. Odnesla jsem si z něj kousek světla do nadcházejích krátících se dní. A taky otevřenější oči pro všechny příští procházky Prahou – kdo ví, kdy na mne zase nějaká budova spiklenecky mrkne.
publikováno: 21.10.2014
rubrika: kultura
