Překonávání tmy s adventním věncem
Zapalování ohňů i plamínků patří k temnému zimnímu období už odnepaměti.
Postupné zapalování svíček na adventním věnci bývá dnes z pohledu křesťanství vysvětlováno jako stupňující se očekávání Ježíše Krista, vítěze nad temnotou („Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ – Jan 8, 12).
Ale stejně jako u dalších hlavních svátků, i zde stojí v pozadí motivy předkřesťanské: v tomto případě světlo a jeho očekávání v doslovnějším významu. Předvánoční období se totiž kryje s nejtemnějšími dny v roce a vrcholí „znovuzrozením“ (boha) Slunce – zimním slunovratem.
Pohanské zimní ohně, symbolizující právě slunce, prý bývaly zapalovány v zeleném kruhu. A staří Keltové nosili jedlové větve i domů jako útočiště pro „hodné“ přírodní duchy. K jejich uctění přidávali v zimě dostupné plody, především jablka a ořechy (hlavní pokrm i pro duše zemřelých během oslav Samhainu). Dalšími důležitými a dokonce posvátnými rostlinami byly s Vánocemi dodnes spjaté cesmína (červené bobule) a jmelí.
V tomto smyslu jsem letos udělala věnec docela tradiční. Z jedlových větviček…
Ozdobila jsem ho – v rámci městských možností – hlavně tím, co v sobě obsahuje život nebo jeho zárodek.
Zaujalo mě, že v protikladu k používání věčně zelených rostlin vytvářeli Keltové i holé věnce ze slámy, které měly do domu přinést požehnání odrazením zlých duchů. Jejich zlatavá barva zároveň dobře korespondovala s očekávaným návratem slunce, tepla, úrody.
Čistě slámový věnec zatím vystavený nemáme, ale udělali jsme s Jáchymem jeden jednoduchý závěsný. I on v sobě obsahuje příslib slunce uprostřed zimy… :-)
A ještě přidávám jeden originální, čistě Jáchymův.
Přeji krásný a naplněný zimní čas!
publikováno: 03.12.2014
rubrika: tradice
